Crufts 2019
Náš splněný sen
Byl to náš sen se podívat na Crufts, vidět krásné psy, zažít tu atmosféru. Prvně jsme zvažovali letět sami, bez psů, ale pak asi zvítězilo i naše ego. Vždyť naši psi si špatně nevedou a my začali vyřizovat ATC (Authority to compete) čísla, která jsou potřebná k přihlášení na výstavy v UK. Bohužel, nám péče o dceru trochu plán zhatila a můj muž musel jet beze mě. Na poslední chvíli jsme sehnali dalšího řidiče, naši kamarádku od briardů Danielu, za což ji moc děkujeme!
Cesta nezačala vůbec slibně, ráno naše výstavní velké auto nenastartovalo a museli jsme tedy blesku rychle vyřešit vypůjčení vhodného nového auta a tím pádem i přebookovat trajekt. Ve 21h večer vyrazila pětičlenná posádka sestávající se z mého muže, handlerky Terezy, kamarádky, dvou pointrů a ridgebacka směr Birmingham . Cesta až na tu dálku byla pohodová, menší komplikací bylo, že Tereza i Daniela jsou zvyklé řidit jen automat a vypůjčené auto bylo samozřejmě manuál, no díkybohu většina cesty byla po dálnici a ta se dá zvládnout na 5ku. Trochu jsme znervózněli na hranicích ohledně toho, zdali máme všechny potřebné dokumenty správně, ale to se nám podařilo snadno vyřešit. První velká komplikace přišla až po večeři, kdy nejdůležitější, lidský člen posádky – handlerka chytla žaludeční virózu, nespala celou noc a ráno mi psala do Čech, že dnešní vystavení pointrů je ohroženo. Do kruhu jako velký profík, který si snad i zakáže kvůli výstavě nemoc, nastoupila s oběma pointry. Úspěch se nekonal, ale oči se nabažily nádhernými představiteli tohoto vznešeného plemene a nás u srdce hřálo, že za kruhem nám chovatelé, kterých si opravdu vážíme složili komplimenty o našich pointrech. To je samo o sobě už pro majitele výhra.
Volný den, pátek, jsme jako lidi milující psy, samozřejmě strávili opět na výstavě, místo toho abychom si třeba prošli centrum Birminghamu.
V sobotu se vystavovala skupina Hound, do které patří i ridgebaci. Když jsme ráno otevřeli katalog a zjistili, že ve třídě open, kde vystavujeme Byrona je dalších 25 psů, veškeré naděje na umístění nás opustily. Ridgebacky v ten den posuzovala, pro nás do té doby úplně neznámá paní rozhodčí G. Cairns z UK. Až později jsme se od ostatních vystavovatelů dozvěděli, že toto plemeno sama chovala a je tedy specialistkou. Náš šestiletý pes Byron (INT CH, SBIS B´LOWER LEO OF TAILOR MADE), vždy vyčnívající z davu, pro plemeno původní, světle pšeničnou barvou, mezi tmavě červenými rigebacky, nastoupil do třídy, která se nedokázla vejít do kruhu. Paní rozhodčí si třídu rozdělila na menší skupiny a zhruba po hodině, kdy si každého psa pečlivě individuálně posoudila začal pro nás všechny ten největší stres – první užší výběr, další, následně se běhalo, ještě užší užší výběr, no naprosto všichni, až na Byrona, kterého zajímalo jen to, kdy dostane svůj párek, jsme měli nervy na pochodu. Ten stres si nedokážete představit. Když si paní rozhodčí ve třídě nechala posledních 6 psů, začala je všechny obcházet, opět jim dala tam a zpátky, bylo to vážně nekonečné! A pak, prostě ukázala na Byrona! Tereza nevěřícně zakroutila hlavou a ptala se jak to myslí? Proč na nás ukázala, nebylo vůbec jasné co to gesto má znamenat. Rozhodčí s úsměvem zavtipkovala, že to znamená, že má jít pryč z kruhu, tomu jsme uvěřili spíš, ale pohotová vedoucí kruhu okamžitě vyběhla za Terezou s Byronem a postavila je doprostřed kruhu a pak začal aplaus. Až když dostali červenou kartičku nám došlo, že doopravdy vyhráli. Neuvěřitelný zážitek, slzy radosti. Všichni na to budeme vzpomínat až do konce života. Byron následně vyhrál i CC – nejlepšího psa, Po posouzení fen, za pár hodin následoval boj o BOB, to už se kolem kruhu vytvořil poměrně velký fan klub ostatních českých vystavovatelů, kteři se na základě live streamu na facebooku a insta stories dozvěděli o našem úspěchu a došli nás podpořit. Moc si vaší podpory vážíme, bylo to nádherné gesto od Vás všech! Byron o BOB porazil i vítěznou fenu z Anglie a jako první český a ještě k tomu pšeničný ridgeback v historii zvítězil na Cruft’s v plemeni, ve kterém bylo přihlášeno celkem 196 jedinců.
Paní rozhodčí o Byronovi později napsala :
„This dog caught my eye as he came into the ring. Lovely clear wheaten colour, appealing head with correct planes, strong neck with no throatiness, leading into clean muscular forequarters. Elbows close to body, straight forelegs, plenty of heart and lung room, strong loins, good turn of stifle and well let down hocks standing on well knuckled feet. Strode out well but totally controlled. Delighted to award him CC, BOB and for him to be shortlisted in the Group.“
Následoval okamžitý a velmi rychlý přesun, v doprovodu spousty našich přátel z Čech, kteří už slavili s námi se šampaňským v ruce, k závěrečnému kruhu, který byl na úplně opačném konci výstaviště, samotná cesta trvala zhruba 30 minut. Následovala přísná veterinární prohlídka v přípravném kruhu, vyplnění dotazníku, oficiální focení, rozhovor s novinářkou. Tak tak jsme stihli, Byrona aspoň vyvenčit. Kdo to nezažil, nedokáže si představit jak dlouhý a náročný den to je pro lidi a hlavně psy – když vystavujete od rána až do pozních večerních hodin v závěrečném kruhu.
V závěrečném kruhu skupinu Hound posuzoval světoznámý rozhodčí pan Frank Kane. Byron ukázal, že si vystavování užívá naplno. Když se vystavovali ostatní, lehl si na záda a nechával se drbat na bříšku. Zajímavostí je, že stewardi ve finálovém kruhu nedovolí vystavovatelům si ke svým psům kleknout, nebo sednout, zatímco se posuzují ostatní plemena. A jelikož posuzování celé skupiny trvá mnohdy i hodinu (povolen je maximálně dřep, ale kolena nesmí být na zemi, nejradši jsou když zůstanete stát), je to doopravdy náročené – Byronovi však válení po koberci povoleno bylo, tak aspoň, že tak. Plemena jsou seřazená podle abecedy, když se na Byrona konečně dostala řada, udělal vzorný postoj, ale když se rozbíhal do trojúhelníku na individuálním posuzování tak si nezapomněl dvakrát ladně poskočit (konečně nějaká akce!), celá hala najednou byla potichu, jako by to bylo nějaké faux-pas, ale potom už se samozřejmě předvedl nádherně, jako profesionál a vysloužil si potlesk a očividně i sympatie pana rozhodčího, protože ho následně z 32 nádherných představitelů svých plemen vybral do užšího výběru 7 psů.
Stále tomu nemůžeme uvěřit, Byron je náš úplně první pes, kterého jsem chtěla koupit manželovi tajně k narozeninám. Vtipné je, že jsem původně jela pro papírového ridgebacka bez ridge, abych něco málo ušetřila, ale všechno nakonec dopadlo úplně jinak a my si od chovatelů odvezli psa, který se zapisuje svými úspěchy do historie plemene a převrátil nám život o 180 stupňů (od pořízení nového velkého auta, po cestování téměř každý víkend po Evropě a spousty nových skvělých přátel). Chtěli bychom touto cestou poděkovat našim chovatelům Kateřině Vlčkové a D.+M. Kynclovým a vůbec všem, kteří se podíleli na chovu všech psů v Byronově rodokmenu. A samozřejmě také naši handlerce Tereze Šubertové, za perfektní předvádění Byrona po celou jeho výstavní kariéru.
Irena Maroszczyková
Mnohokrát děkujeme za přečtení článku a přejeme Všem co se odhodlají jet na Crufts mnoho úspěchů!